Roste zájem o investice, 75 % Čechů ale stále „zhodnocuje“ své finance na spořicích účtech

Zkušenosti z uplynulých turbulentních let i klesající úrokové sazby mění přístup Čechů k úsporám a k investování. I když většina lidí stále nechává ležet své peníze na spořicím nebo běžném účtu v bance, roste počet těch, kteří se rozhodli své peníze zhodnocovat a investují je. To vyplývá z průzkumu Banky Creditas. Téměř každý třetí Čech investuje prostředky v podílových fondech, každý čtvrtý pak nakupuje akcie a dluhopisy. Právě investování bude hrát u mladší generace stěžejní roli při zabezpečení na stáří.

Z průzkumu, který pro Banku Creditas provedla agentura IPSOS, vyplývá, že necelá desetina lidí nespoří vůbec, zhruba 40 % zvládne uspořit nejvýše dva tisíce měsíčně. Pozitivní zprávou je, že roste podíl těch, kteří každý měsíc mohou dát stranou pět tisíc korun a více. Zatímco loni jich byla zhruba čtvrtina, letos již bezmála 30 %. Nejvyšší zastoupení má tato skupina střadatelů mezi muži, vysokoškoláky, obyvateli Prahy a lidmi s příjmy nad padesát tisíc korun měsíčně.  

Průzkum Banky Creditas vypovídá také o pozitivní změně týkající se zájmu Čechů o investice. Čtvrtina respondentů využívá ke zhodnocování svých finančních prostředků investice do akcií a dluhopisů, každý třetí pak volí podílové fondy. Nárůst oproti loňskému roku je jak v počtu investorů, tak i v částkách, které jsou lidé ochotni do těchto investičních produktů směřovat. Průměrná měsíční investice do fondů činí letos téměř 2.800 korun (vloni to bylo 2.300 korun), přímá investice do akcií či dluhopisů dosahuje 2.600 Kč, zatímco loni to bylo o více než sto korun méně.   

I přes tyto změny zůstává nejčastěji využívaným produktem spořicí účet, na kterém zhodnocuje své úspory téměř 75 % lidí (vloni šlo o 70 %). Jak se konstatuje v průzkumu, většina klientů sice vnímá pokles úrokových sazeb na spořicích účtech u své banky, dvě třetiny z nich přesto i nadále spoří stejným způsobem. Zbylá třetina se rozhodla pro změnu – buď přesunula peníze do aktiv s potenciálem vyššího výnosu, jako jsou fondy či dluhopisy, nebo změnila banku.  

Spořicí účet by měl primárně sloužit k odkládání peněz, tedy jako železná rezerva. Peníze na něm mají klienti kdykoliv k dispozici, protože je lze snadno převést na běžný účet. Je vhodnou volbou v případě, pokud je například potřeba na něco krátkodobě našetřit, ať již jde o dovolenou nebo nové vybavení do domácnosti.   

Peníze na běžném účtu nejsou většinou úročeny vůbec nebo zcela zanedbatelně. Na spořicí účty poskytují banky úrok (v současné době se ty nejlepší nabídky bank pohybují kolem 4 %), který ale dlouhodobě nemusí dosahovat na výši inflace. Peníze na spořicích účtech tak mohou ztrácet svou hodnotu, i když pomaleji než na běžném účtu. Je též nutné také počítat s tím, že na veškeré úroky na bankovních účtech se vztahuje 15% srážková daň, u které nelze ani teoreticky využít daňové osvobození skrze tzv. časový test.   

Ani mírná inflace pohybující se kolem 2 %, na kterou cílí Česká národní banka, by neměla být důvodem nechat peníze, které nemají sloužit k hrazení běžných výdajů či jako železná rezerva, dlouhodobě ležet na účtech v bance. Optimální je prostředky zhodnocovat a investovat je. To je zásadní hlavně pro mladou a střední generaci. Pokud si budou chtít udržet životní standard na jaký jsou zvyklí z doby své pracovní kariéry, nebude moc být státní důchod jejich jediným příjmem. Dnes zajišťuje přes 90 % příjmů důchodců stát. S tím, jak poroste počet lidí v důchodovém věku, bude se zvyšovat tlak rostoucích výdajů a klesajících příjmů na státní rozpočet. Je zřejmé, že budoucí důchody budou muset být v poměru ke mzdám mnohem nižší než dnes.   

Začátkem letošního roku byl spuštěn nový produkt zabezpečení na stáří, kterým je dlouhodobý investiční produkt (DIP). Jde vlastně o daňově zvýhodněný režim investování, který lze získat, pokud zájemce zvolí některý ze široké škály schválených investičních nástrojů (podílových fondů, některých akcií a dluhopisů nebo dokonce i spořicích účtů) od jednoho nebo více poskytovatelů. DIP se oproti dalším státem podporovaným produktům spoření na stáří, kterými jsou penzijní připojištění či doplňkové penzijní spoření, liší v tom, že vedle vyššího výnosového potenciálu poskytuje také větší flexibilitu, kdy, kolik a do čeho si odkládat. Posiluje tak svobodu výběru investičního nástroje podle profilu, potřeb a preferencí jednotlivých investorů.    

Je důležité si uvědomit, že investice nejsou výhodné jen při investování velkých částek. Možností je investovat pravidelně i po nižších částkách, a peníze ponechat “pracovat” v delším časovém horizontu. Tím totiž investor využívá výhod dlouhodobého investování – času a složeného úročení. Zhodnocují se totiž nejen peníze, které si měsíčně odložíme, ale i výnosy z nich. Investujeme-li například 1.000 Kč měsíčně při uvažovaném ročním zhodnocení 7 % po dobu 10 let před důchodem, budou vlastní peníze tvořit téměř ¾ cílové sumy. Když nám ale do důchodu zbývá 40 let, pak může při stejném uvažovaném ročním zhodnocení až ¾ koncové sumy tvořit výnos z investovaných prostředků. Platí též, že pokud začneme investovat například již ve 20 letech, můžeme mít na konci pracovní kariéry naspořeno výrazně více než ti, kteří začnou spořit na důchod například ve 40 letech, a to i přes to, že ti si budou odkládat podstatně vyšší částky.    

Kdo začne investovat ve 25 letech (s horizontem 40 let) a bude investovat 1.000 korun měsíčně s průměrným ročním výnosem 7 %, může mít při odchodu do důchodu 2,5 milionu Kč na penzi. Kdo ale začne investovat až ve 45 letech, stihne se stejnou částkou a stejnou strategií nashromáždit do 65 let “jen” 0,5 milionu Kč. V prvním případě z vlastního dotyčný investuje 480 tisíc Kč, ve druhém případě 240 tisíc Kč. To znamená, že kdo začne investovat 40 let před odchodem do důchodu, investuje v průběhu času sice dvakrát více vlastních prostředků než člověk s 20letým horizontem, ale získá za ně při stejném průměrném zhodnocení pětkrát více!